Chcete vědět, jakou ekologickou a místní, nízkoemisní a naprosto přirozenou podlahu měl v domě můj dědeček? Obyčejnou hlínu, kterou občas uhladili do lesku hnojem. Fakt. Zní to šíleně, ale dědeček o tom často po večerech rád vyprávěl, je mu 98 let a pořád si na to ještě dokáže vzpomenout. Přešlo století a najednou mají doma lidé na podlahách jen plast. PVC, "lino" (to je taky většinově jen prosté PVC a nikoliv pravé linoleum ze směsi dřevité moučky, vápence, juty a lněného oleje a pryskyřic), vinyl, koberce z plastu, polyuretanové podlahy, syntetické pryžové podlahy - de facto je to v dnešní době bohužel prostě jen nějaký plast.
 |
| Jak to tak vypadá, bude u nás vítězit asi jednou dlažba v dekoru dřeva a ovčí kůže na zjemnění (a stimulaci nohou)... takovou dlažbu máme zatím jen v koupelně a je fakt nejpraktičtější a neuvolňuje těkavé látky, které bychom dýchali. |
Taky máme doma přemíru plastu na podlaze. O problémech vinylové podlahy už jsem psala (https://ekomadam.blogspot.com/2024/04/trable-s-vinylovou-podlahou.html). V ložnici, pracovně a dětském pokoji máme jen volně položený metrážový koberec (půl na půl vlna a polypropylen), rozhodovala před osmi lety cena. Řekli jsme si, že až trochu našetříme, pořídíme si do těch pokojů něco "lepšího". No a teď si tady pro sebe dělám seznam toho, co vůbec existuje jako "lepší" podlaha v dnešní době. Tím "lepší" míním především to, že neobsahuje zdraví škodlivé látky (těkavé VOC látky, formaldehyd apod.) a pokud možno neobsahuje plasty a nebo jen malé množství. To kvůli následné likvidaci a recyklaci, až na to jednou přijde, a neznečišťování životního prostředí mikroplasty, které jsou obrovským problémem. Prostě čím méně plastů se vyrábí a používá na věci, které jde řešit i bez nich, tím lépe.
Jaké různé podlahy jsem našla? Podívejte se na tenhle dlouhatánský přehled. Samozřejmě jsem si naběhla s tím, že jsem nechtěla plast. Protože zrovna podlaha, která je bez těkavých VOC látek a má kdejaký certifikát, je právě podlaha z plastu (z ecuranu, Wineo Purline). Sice to není PVC, které je problematické i svou výrobou a továrnami, ale pořád je to plast. A tak je tu nakonec taky. Když zjistím něco nového ohledně toxicity a třeba konkrétních zajímavých výrobků, text aktualizuju (dole je datum aktualizace textu).
OBSAH:
1. Podlahy založené na dřevě
1.1 Dřevěné palubky
1.2 Dřevěné parkety
1.3 Třívrstvé dřevěné podlahy
1.4 Masivní dřevěné podlahy
1.5 Laminátové podlahy
1.6 Bambusové podlahy
. Podlahy založené na korku
2.1 Čisté korkové podlahy
2.2 Kompozitní korkové podlahy
3. Wineo Purline (biopolyuretan, ecuran)
4. Marmoleum, opravdové linoleum
>5. Koberce
5.1 Vlněný metrážový koberec (opravdu přírodní varianta asi zatím není k sehnání)
5.2 Kusové tkané koberce z vlny nebo bavlny
5.3 Ovčí kůže
6. Dlažba (klasická i v imitaci dřeva nebo mramoru)
1. Podlahy založené na dřevě
Dřevo na podlahu v domě je skvělou volbou. Nestudí, je příjemné, voní, udržuje optimální klima v místnosti a přispívá k dobré akustice. Toxické látky v dřevěných podlahách se mohou objevit v olejích a lacích a voscích, kterými je dřevo natřené a případně v lepidlech, pokud se dřevo nějakým způsobem lepí. Někteří prodejci vinylu straší přítomností těžkých kovů ve dřevě, nicméně nepodařilo se mi dohledat relevantní informace o riziku přírodního znečištění dřeva těžkými kovy z půdy. Respektive pokud se ve dřevě těžké kovy objeví (např. strom rostl ve znečištěné průmyslové oblasti), tak by riziko jejich uvolnění ze dřeva mělo být jen velice malé. Riziko toxicity těžkých kovů v umělých materiálech je mnohem větší (ale v EU naštěstí hlídané).
U dřevěných podlah je velmi zásadní správná volba přípravku na ochranu dřeva, vhodný je vosk na dřevo, moc fajn přípravky jde najít u firmy Kredezeit (zdroj 3), mají například přírodní vosk. Podlahy je potřeba opakovaně voskovat nebo olejovat. Dřevěné podlahy nejsou obecně moc vhodné pro domácí mazlíčky, protože drápy je mohou dost poničit, tam hodně záleží na tom, jaký koupíte vosk či olej a jak často ho obnovujete.
1.1 Dřevěné palubky
Podlaha z dřevěných palubek je zajímavá netoxická volba, kterou si kolikrát zvládnou položit majitelé domu i sami. Jde o kusy čistého dřeva s drážkou, ceny začínají někde na částce 400 Kč/m2. Výška je kolem 3 cm, tedy na některá místa se při rekonstrukci nevejdou (bez prahů nebo bez nutnosti seřezání dveří apod.). Tuto podlahu nejde pokládat do místností s vysokou vlhkostí, pokroutila by se. Uhlídat kolísání vlhkosti třeba v červnu nebo červenci v některých domech skoro ani nejde, tak pozor na to. Palubky můžete kombinovat s teplovodným podlahovým vytápěním, ale prostě snižují účinnost podlahového topení, tak jako třeba koberce, je potřeba s tím počítat. Teplo se nikam neztratí, jen prostě déle trvá, než se podlaha nahřeje. U elektrického podlahového topení by mohly být problémem rychlé výkyvy teplot a palubky by mohly praskat a nebo se vlnit.
1.2 Dřevěné parkety
Pokud je objevíte ve starém domě z první republiky, může to být skvělý poklad a někdy stačí je jen trochu přebrousit a ošetřit voskem. Nové parkety už tak dobrou volbou nejsou, protože většina řemeslníku doporučuje je lepit a lepidlo je problematický zdroj těkavých látek (VOC) a toxických látek. Staré parkety se dříve taky lepily, ale asfaltem nebo kostním klihem. Některé parkety asi lze pokládat i jako plovoucí podlahu bez lepení, ale pak je potřeba naspod dát vhodnou kročejovou izolaci (zdroj 4), která zase může být zdrojem toxických látek, a je často plastová a neekologická. Jde sehnat i kročejovou izolaci z konopí, která není náchylná na plísně (zdroj 5). Co se týká použitého lepidla, třeba vám někdo ty parkety nalepí lepidlem od Forbo (firma vyrábějící marmoleum), jejich
514 Eurosafe Lino lepidlo má totiž certifikát Emicode EC1 Plus, které stanovuje po 28 dnech maximální limit 40 µg/m³. Nedokážu posoudit, jestli stále tato hodnota není vysoká, aktuálně je to ale nejnižší hodnota, které lze u lepené podlahy (kachličky nepočítám, ty se "lepí" jinak) asi dosáhnout a jediný certifikát, který jsem objevila a který toto vůbec řeší.
U dřevěných parket je složitější údržba, stejně jako u masivních dřevěných podlah, viz níže.
1.3 Třívrstvé dřevěné podlahy
Jedná se tři vrstvy dřeva (nahoře dražší dřevo, dole levnější například), které jsou k sobě slepeny lepidlem. Šetří se tím cena a podlaha nevrže a není tak náchylná na zvlnění a změny vlhkosti (tohle, TOHLE, je dost zásadní... ta vlhkost). Jenže je tam problém s tím lepidlem, které je bohužel zdrojem těkavých látek (VOC) a toxických látek. Pro zjištění míry toxicity by bylo potřeba zjistit maximum informací o tom lepidlu. Existuje certifikát EMICODE EC1 Plus pro lepidla, který řeší limity pro VOC látky a formaldehyd a problematické látky. Jestli jsou nějaké třívrstvé dřevěné podlahy lepené lepidlem s tímto certifikátem, to netuším. Já žádnou nenašla. Některé firmy udávají hodnoty vylučovaného formaldehydu a pentachlorfenolu (PCP), jenže je moc nemám s čím porovnat (certifikáty Der Blauer Angel a GreenGuard Gold nikde neuvádějí, jaké limitní hodnoty pro tyto látky konkrétně mají). Jediné hodnoty tedy zatím poskytuje WHO, podle které je bezpečné mít formaldehyd pod 0,1 mg/m³ a pak je tu naše Vyhláška č. 6/2003 Sb., která stanovuje limit 60 µg/m³ pro formaldehyd, což je 0,06 mg/m3. Technické a datové listy prodejců těchto podlah se obvykle spokojí jen s uvedením emisní třídy pro formaldehyd (E0-E4). Často najdete emisní třídu E1 (např. podlahy Esco), která označuje hodnoty pod 0,12 mg/m3. Hodnota E0 znamená úplně bez formaldehydu. Asi je vhodné se výrobce zeptat, jaká je přesná hodnota emisí formaldehydu (měli by to mít měřené) a jestli splňují vyhlášku č. 6/2003 Sb. Např. zmíněné Esco má hodnotu E1 uvedenu i u podlahy z masivu, moc nerozumím tomu, proč tam není uvedeno E0.
Není problém tyto podlahy používat s teplovodným podlahovým topením, jen se opět budou déle nahřívat a musí se to více dimenzovat. U elektrického topení to jde taky, pokud firma garantuje (protokolem o tepelné zkoušce) pomalý náběh i vychladnutí a prohřátí jednotlivých vrstev do maximální teploty 28 °C (viz zdroj 7). Pozor, podlaháři tyto podlahy v případě teplovodního topení často chtějí ještě navíc lepit, ale podle techniků to ale není nutné (to teplo se neztratí).
Přátelé mají třívrstvou dřevěnou podlahu a u nich doma je vždy hezký příjemný vzduch, rozhodně to vnímám jako lepší variantu, než náš vinyl, který chemicky smrdí. Ale zase mě trápí ten formaldehyd, který tam může být a ta lepidla.
Pokud máte zvířecí mazlíčky, opět musíte počítat s tím, že podlahu dost poničí. Třívrstvé podlahy lze zbrousit jen jednou za jejich životnost, tedy s tou poškrábanou podlahou toho potom asi moc dělat nejde. Velmi záleží na vosku či oleji, kterým je to ošetřené a jak často se dále ošetřuje (2x ročně nejlépe!). Tedy údržba této podlahy je potom poměrně náročná.
1.4 Masivní dřevěné podlahy
Udržují stabilní mikroklima, regulují vlhkost v domě, je možné je přebrušovat a renovovat (asi až pětkrát za jejich životnost). Přímo masivní dřevěné podlahy někteří prodejci nedoporučují (na rozdíl od třívrstvých dřevěných podlah) pokládat na podlahové topení kvůli možnému vzniku spár a trhlin v tom dřevě. Masivní dřevěné podlahy mají kolem 2 cm tloušťky a při změnách teploty a vlhkosti prostě pracují. Už v 17. století se proto vymyslely lepené vícevrstvé dřevěné podlahy, aby se ty problémy s praskáním a trhlinami vyřešily. Co se týká tepelného odporu, tak bude trvat, než se ta podlaha nahřeje, ale prakticky se to teplo nikam neztratí (když je podlaha izolovaná odspodu), takže teoreticky na podlahové topení může, ale prakticky fakt hrozí ty trhliny. Podlahové firmy nechtějí masivní dřevěné podlahy na podlahové topení (teplovodní) dávat, protože by musely řešit reklamace. A když už, tak chtějí podlahu lepit, aby se vyhnuli problémům. Takže pokud dáte masivní dřevěnou podlahu do místnosti s podlahovým topením, nejspíš to bude na Vaše riziko, nikomu se do toho nebude chtít jít a prostě riskujete trhliny a kroucení. Některé druhy dřeva (stromy) jsou na to náchylnější, jiné méně.
Povrch se obvykle voskuje přírodním voskem nebo olejuje (a to 2x ročně!). Takže údržba je náročná.
Při nízké vlhkosti v domě (pod 40 %) je potřeba topit opatrně, jinak vzniknou trhliny. Problémy jsou časté na chalupách a chatách, kde se přijede jen na víkend a majitel je chce rychle vytopit. Obecně jsou masivní dřevěné podlahy spíš vhodné pro domácnosti, kde jste schopni udržet stabilní teplotu mezi 18-23 °C a stabilní vlhkost mezi 40-60 % (ha, to třeba v deštivém červnu nebo červenci není tak jednoduché) a na topnou sezonu dáte pomalý náběh topení (viz trik ve zdroji 9).
Fleky se nesmí nijak mechanicky drhnout, musí se nechat být. Pokud nezmizí, tak časem přebrousit. Drhnutí způsobí zhoršení stavu. Na škrábance existují nějaké oleje. Základem ale prostě je to lakování/olejování a údržba dvakrát ročně, aby se fleky nemohly vsakovat. Netoxické prostředky na údržbu dřeva má např. firma Kredezeit.
1.5 Laminátové podlahy
Laminátová podlaha je směs fenolformaldehydové pryskyřice a dřevěného odpadu (drceného dřeva). Nahoře je papír s dekoračním nátiskem hezkého dřeva a nad tím papírem je průhledná vrstva melaminové pryskyřice s UV lakem, která je tvrdá a odolná a chrání ten dekorační papír. Melaminová pryskyřice vzniká reakcí melaminu a formaldehydu. Tyto podlahy se nelepí, jsou jen tzv. plovoucí, protože to dřevo v pryskyřici má určitou roztažnost. Obvykle se naspod ještě dává kročejová izolace kvůli hluku. Někdy se používá i látka diethylenglykol (DEG), která zabraňuje pohlcování vlhkosti a je toxická. Prakticky je laminát 90 % dřeva a 10 % různých chemických látek, které to drží pohromadě a dávají tomu nějaké vlastnosti. Pokud se rozhodujete mezi vinylem (PVC) a laminátem, tak
laminát by měl být lepší volbou z těchto dvou, protože tam těch těkavých organických látek (VOC) bude s velkou pravděpodobností méně. Pozor, píšu o tom, že má být lepší z dvojice
levný vinyl versus levný laminát. Ne, že by byl v pořádku. Opět se lze pídit po všech těch certifikátech na VOC látky, jak jsem psala v článku o vinylu (
https://ekomadam.blogspot.com/2024/04/trable-s-vinylovou-podlahou.html) a hledat laminátové podlahy, které už se dělají s minimem formaldehydu a s jinými látkami. Ty certifikované a bezpečné ale už budou bohužel taky drahé. Ceny se pohybují od 300 Kč/m2.
1.6 Bambusové podlahy
Bambus je rychle rostoucí dřevo. Výroba bambusové podlahy spočívá v nařezání této rostliny na tenké pruhy, které se potom lisují k sobě za pomoci vysokého tlaku, ale taky lepidel a pryskyřic. Bohužel kvůli těm lepidlům často tyto podlahy obsahují formaldehyd a další problematické VOC látky. Horní vrstva se ošetřuje lakem, aby byla podlaha odolnější. Nicméně obvykle je pro tyto podlahy problematická voda a nedoporučují se do koupelen a kuchyní.
Je tedy nutné hledat u těchto podlah striktní certifikáty jako jsou Der Blaue Angel a GreenGuard Gold (a ne, nevím, o žádných, které tyto certifikáty mají, bohužel).
2. Podlahy založené na korku
Víte, jak vypadá výroba korku pro podlahy, zátky, prostírání apod.? Kůra korkového dubu se sklidí a vaří se. Následně se rozseká na malé kousky a roztřídí na ty lepší a horší. Ty lepší kousky se za vysokého tlaku a teploty lisují a přirozené pryskyřice obsažené v tom korku to slepí k sobě. To je super ekologická a bezpečná varianta. Ty horší kousky se k sobě lepí za použití lepidla, což s sebou nese toxickou zátěž. Který korek před sebou máte, to není vždy jednoduché zjistit a musíte se pídit po technických a bezpečnostních listech apod.
Korkové podlahy existují v lepené variantě (problematické složení lepidla) a nebo v click systému. Přírodní neupravovaný korek je náchylný na fleky, šednutí, nemůže na něj voda, takže se podlahy buď olejují a nebo voskují či lakují (často UV laky), takže si musíte zjišťovat toxicitu té horní vrstvy. Doporučuji taky zkusit si podlahu bosou nohou někde v prodejně, ne každý korek na dotyk snese (třeba můj manžel mi na korkovou jógamatku bosky nemůže vůbec stoupnout). Ale pokud je lakovaný, tak to nejspíš bude působit jinak, než korek bez povrchové vrstvy.
Korek je populární, protože je pocitově teplý, má výborné akustické vlastnosti. Je vhodný pro podlahové topení, nepřitahuje prach, má být vhodný pro alergiky. Jen nevím, co z toho platí pro přírodní neupravený korek a co pro ten s tou drsně nalakovanou vrstvou, která tyhle jeho vlastnosti může odstínit.
2.1 Čisté korkové podlahy
Obtížně se zjišťuje, jestli jde opravdu o 100 % korek a nebo je tam lepidlo. Je potřeba nějak řešit ten povrch (oleje, laky atd.), bez laku není voděodolná. Pro mnoho lidí nejsou pocitově hezké a nejdou s nimi tvořit líbivé moderní interiéry, ovlivňují barevnost v pokoji atd., prostě se lidem nelíbí ten vzhled. Některé mají emise formaldehydu na E1 a ne E0, tedy to je známka toho, že se tam nějaký formaldehyd uvolňovat může a museli byste zjišťovat, jaké jsou příměsi a proč to tam je a kolik přesně formaldehydu se uvolňuje (a můžete to porovnat s hodnotami WHO a nebo s naší vyhláškou (zdroj 8).
2.2 Kompozitní korkové podlahy
Obvykle jde o korkovou vrstvu a na ní tenkou vrstvu odolného materiálu. Je tam nalepený vinyl (a tedy může být problém ohledně toxicity a VOC látek, je potřeba hledat certifikaci s co nejnižším uvolňováním VOC a jsme zase tam, kde jsme byli, no) nebo je tam nalepený laminát (viz o laminátu a rizicích toxicity výše). A nebo je naopak tenká vrstva korku nahoře a pod ní vrstva HDF desky (dřevovláknitá deska, prostě rozdrcené dřevo a lepidla obvykle s nějakými toxickými složkami). Je vhodné hledat striktní certifikáty. Našla jsem CorkGo Addict, která má certifikát Der Blauer Angel, cca 1500 Kč/m2, a korkové podlahy od Wicanders, taky Der Blauer Angel, ceny kolem 1000Kč/m2.
3. Wineo Purline (biopolyuretan)
Jedná se o podlahu, která je vyráběna z ecuranu (biopolyuretan). Původní surovinou pro výrobu je řepkový olej a ricinový olej a křída. Výsledkem je ale prakticky nějaký plast, nerecyklovatelný. Výrobce tvrdí, že jsou plně bez VOC (těkavé organické sloučeniny), má certifikáty Blue Angel, GreenGuard Gold, Cradle to Cradle, finský M1 a floorscore. Neměl by tedy negativně ovlivňovat vnitřní prostředí. Lze ho pokládat se za pomoci click systému (rigid verze, ta je ideální, poznáte ji, že má 5mm... nebo na HDF desce, ale tomu bych se raději vyhnula, nevím, jestli ty certifikáty platí i na tu HDF desku, no snad ano). Dá se i lepit, ale to už pak máte zase ty těkavé VOC látky z lepidel, tedy určitě vybírejte nejlépe tu rigid click verzi.
Jedná se pořád ale o syntetický materiál, prakticky je to prostě plast. Tedy je u něj riziko vzniku mikroplastů a nanoplastů (např. z abraze, tedy z posunování nábytku, škrábanců atd.). Asi to riziko nebude tak veliké, protože materiál je tvrdý a odolný proti škrábancům, ale víc se o této problematice prostě moc neví. Recyklace a nebo kompostování tohoto materiálu zatím není možné (a je otázka, zda třeba bude časem), tedy z pohledu ekologie a zátěže pro životní prostředí ten materiál zatím nebude zas tak o moc lepší než jiné plastové umělé materiály. Výhodou je opravdu především ta nepřítomnost VOC látek a odolnost a možnost volby dezénů. Je paradoxem, že nejlepší podlaha, co má všechny ty možné certifikáty a nemá těkavé VOC látky a může se pokládat v click systému bez nutnosti problematického lepení, je vlastně zase z plastu. Paradox, no.
Nevím, jak moc je to odolné vodě. Z recenzí vyplývá, že se podlaha po vylité tekutině nafoukla, ale pak opět splaskla. Víc netuším. Ale protože u ní v některých pokojích kvůli absenci VOC látek asi skončíme, tak to nejspíš brzo zjistím.
4. Marmoleum, opravdové linoleum
První opravdové linoleum vzniklo už v roce 1864. Marmoleum (nebo pravé linoleum) je podlaha, která se vyrábí ze lněného oleje, který po přidání dalších látek tvrdne a stává se odolným. Ty další přídavné látky jsou dřevěná moučka, korkový prášek, vápenec, juta, přírodní barviva a borovicová pryskyřice. Tento materiál je čistě přírodní, biologicky odbouratelný a vhodný pro alergiky a astmatiky
a sám o sobě neuvolňuje žádné VOC (organické těkavé látky).
Bohužel už se v roce 2024 vyskytuje pouze v rolích (a ne v click systému), u kterých je nutné nalepení, aby nedocházelo k pnutí a vlnění apod. Bohužel tím lepením jsme zase u problému s těkavými VOC látkami a jejich uvolňováním. Např. firma Forbo dodává i lepidlo pro marmoleum, s označením
514 Eurosafe Lino lepidlo, které má certifikát Emicode EC1 Plus. Ten certifikát stanovuje po 28 dnech maximální limit VOC na 40 µg/m³. Nedokážu posoudit, jestli stále tato hodnota není vysoká, aktuálně je to ale nejnižší hodnota, které lze u takové lepené podlahy (kachličky nepočítám, ty se "lepí" jinak) asi dosáhnout a jediný certifikát, který jsem objevila a který toto vůbec řeší.
Nevýhodou linolea jsou i vzory - nejde udělat v dekoru dřeva, není kvůli tomu tolik oblíbené. Nicméně marmoleum se dělá i v zajímavých barvách (petrolejová, fialková, červená) a tak bývá populární do dětských pokojů, zvlášť pro děti, které jsou alergiky. A často se používá do moderních tělocvičen a taky do domácích posiloven.
Když se ještě dělalo marmoleum v click systému, mělo do budoucna potenciál pro snadnou cirkularitu a výrobu nové podlahy z té staré, viz zdroj 6. Jenže od roku 2024 je už k dispozici u všech tří výrobců jen jako lepené a netuším proč (hlavní distributor v ČR nám jen řekl, že to lidi chtějí lepené).
Aktuálně jsou jen tři výrobci: Forbo, Tarkett, Gerflor. Cena se pohybuje od 600 Kč/m2 až po 1200 Kč/m2.
5. Koberce
Koberce z přírodních vláken se obvykle používají v kusových variantách a pokládají se na jinou podlahu (dlažba, dřevo, marmoleum) na místa, která chceme mít měkčí a teplejší. Rizika a nevýhody: brzy se sešlapou, vytahují se chlupy, je problém je čistit (ale některé jsou pratelné) a musíte si hlídat šatní moly (např. mít sítě proti hmyzu v oknech), kteří by koberec mohli poničit. Koberce se také zrovna moc neslučují s domácími mazlíčky a trpí z jejich drápků. Koberce snižují účinnost podlahového topení, ale dát se na podlahu s elektrickým i teplovodním topením můžou, to teplo se nikam neztratí - i proto jsou oblíbené spíše kusové koberce na určitá místa, která neovlivní celou podlahu v místnosti. Někteří dávají kusové koberce na podlahy jen v měsících, kdy netopí.
Pro koberce existuje certifikát GUT (Gemeinschaft umweltfreundlicher Teppichboden) na těkavé látky, nicméně nevím, jestli tento certifikát něco řeší (testuje se 3 dny po položení, formaldehyd je povolen do 0,03 mg/m3), mám k tomu málo informací. Koberce jsou problematické pro alergiky.
5.1 Vlněný metrážový koberec (opravdu přírodní varianta asi zatím není k sehnání)
Na internetu můžete najít "100 % vlněný metrážový koberec". Na první pohled to zní skvěle, vlna hřeje, můžete ji využít na podlahové topení, koberec lze položit rovnou na beton či anhydrit, neklouže. Vlna dokáže regulovat mikroklima a vlhkost v místnosti. Jen pozor na to označení. Pokud najdete 100 % vlněný metrážový koberec, tak si zjistěte materiál té mřížky, ve které je koberec zasazený. Obvykle je to nějaký plast nebo umělý materiál, o jehož toxicitě toho zrovna moc nevíme. Často výrobci uvádí "syntetickou jutu", AB mřížku, "action back", což ale není nic jiného, než polypropylen, který není vhodnou volbou pro životní prostředí, ani pro člověka (může uvolňovat VOC látky). Dalším problémem koberce mohou být látky zvané zpomalovače hoření. Jsou to nebezpečné chemické látky škodlivé pro člověk a mnoho z nich je výrazně nebezpečné i pro životní prostředí. Koberec se zpomalovači hoření tedy není něco, co byste měli chtít. Ale koberec, který snadno hoří (to jsou např. akrylové koberce), taky není dobrá volba, zvlášť do dětského pokoje, je to rizikové, v případě požáru by se dítě nemuselo z pokoje dostat včas. Jakou třídu hořlavosti mají 100 % vlněné koberce, to se mi nepodařilo najít. Obecně má ale vlna vysokou samozápalnou teplotu a měla by být samozhášivá, používá se i na izolace. Ale konkrétní třídu hořlavosti nevím.
Dalším problémem vlny je zátěž pesticidy a insekticidy (použitých už při chovu ovcí a následně při zpracování vlny) a dále látkami ve skladech, které zajistí, že jim ta vlna nezplesniví. U oblečení z vlny je situace lépe dohledatelná a kontrolovatelná, přecejen to má člověk přímo na kůži, u koberců jsem nic moc informací nenašla. Toxická zátěž v té samotné vlně prostě může být.
5.2 Kusové tkané koberce z vlny nebo bavlny
Kusové vlněné nebo bavlněné koberce jsou skvělé, dají se sehnat i s OEKO-TEX certifikátem. Vlněné koberce mají obvykle bavlněnou mřížku. Lze se pídit po kvalitě vlny a jde sehnat kusové koberce z biobavlny. Problém je, že je musíte už na nějakou podlahu umístit a tak stejně řešíte, co tedy dát pod ně naspod, a jste zase tam, kde jste byli - u otázky, co tedy dát na tu podlahu. Také se často rolují a kloužou. Nezbytností je tedy protiskluzová podložka a tu běžně seženete zase jen a především z plastů, bohužel (IKEA má takovou podložku z recyklovaného plastu, bohužel; Lorena Canals má protiskluzovou podložku z PVC).
Nepodařilo se mi najít protiskluzovou podložku pod koberec, která by byla z přírodního kaučuku (přírodního latexu, což je vhodný nezávadný materiál). Jako náhrada pro tento účel by možná mohly sloužit některé tenké cestovní jógové podložky z přírodního kaučuku (jsou docela drahé) a nebo se dají najít protiskluzové podložky do sprchových koutů z přírodního latexu. Existují i silikonové protiskluzové podložky pod koberce, ale toxická zátěž přídavných látek v tom silikonu může být velká (není to potravinářský silikon, no...) a jeho ekologická zátěž pro životní prostředí taky není dobrá (rozpadá se taky časem na mikroplasty a nanoplasty).
Ještě je variantou pořídit velký kusový 100 % přírodní tkaný koberec a zatížit ho ve všech rozích nějakým nábytkem, pak klouzat nebude....
Zajímavé značky kusových koberců: Lorena Canals, IKEA,
Značka Rugvista má vlněné koberce s bavlněnou mřížkou, ale uvádí protiskluzovou vrstvu z latexu a nevím, jestli je to přírodní nebo umělý latex, tedy chtělo by to zjistit víc.
Zajímavou možností jsou i vlněné jógamatky z merino vlny, lze sehnat takové, které mají ve spodní protiskluzové vrstvě méně plastu, např. tato: https://www.inyogashop.cz/surya-joga-podlozka--200x60-cm--ovci-vlna/ (100 % přírodní kaučuk naspod by byl ale lepší, jenže takovou jsem ještě nenašla)
Doplněno: tato podložka má mít naspod latex, chtělo by ověřit, zda je přírodní: https://www.vlnenezbozi.cz/podlozka-na-jogu-70x200-cm--novozelandske-merino-500g--latex/
5.3 Ovčí kůže
Ovčí kůže jsou oblíbeným doplněk seversky laděných interiérů, skvěle vypadají na dřevě. Díky vrstvě kůže na podlaze tolik nekloužou, to je jejich hlavní výhoda, jsou bezpečnější. Bohužel taky kůže znemožňuje jakékoliv praní, blbě se tedy čistí. Nesmíte je taky nechat třeba venku na dešti, nesmí se na ně vylít voda (zdroj 1). Jakmile se to stane, tak ta kůže ztvrdne. My ji doma používáme dál i ztvrdlou (nechali jsme ji omylem na dešti venku na chvíli), záleží, jak velké to poškození je. Ovčí vlna se sešlapává, žmolkuje a trochu plstnatí, musíte ji čas od času projet drátkovým kartáčem na psy, aby se načechrala a oddělila se vlákna. Část vlny vždy vyčešete, tedy je dobré vědět, že ovčí kůže nevydrží navždycky.
Je vhodné si zjistit, odkud kůži berete, jak bylo o kůži pečováno (pesticidy, insekticidy, přípravky ve skladech apod.) a jakou může nést toxickou zátěž. Některé mohou být barvené a nevíte, o jak toxické barvy jde.
Různě rozmístěné ovčí kůže se mi líbí, protože umožňují trochu stimulovat nohy na jinak rovné hladké podlaze (v kombinaci s ortopedickými puzzle koberci, které jsou ale často z plastu, no...) a slouží jako podložky na sednutí, když si chcete sednou/lehnout na zem.
 |
| Nebarvené podložky z ovčí kůže jsme si oblíbili. Snadno se přenesou jinam, hřejí a poskytují nohám stimulaci na rovné podlaze. |
6. Dlažba (klasická i v imitaci dřeva nebo mramoru)
Dlažba je jednou z nejlepších a nejpraktičtějších možností pro podlahu, která nepouští do okolí toxické látky a něco vydrží. Je také skvělou volbou pro podlahové topení díky nízkému tepelnému odporu, nesnižují účinnost podlahového topení, ať je teplovodní či elektrické. Je však nutné počítat s tím, že mimo topnou sezonu je velmi studená. A taky je pocitově tvrdá, což v koupelně vyřeší pár vhodně umístěných bavlněných předložek a jinde třeba kusový koberec. A papuče ;-) (je srovnatelně tvrdá jako laminátová podlaha nebo dřevěná podlaha, která je lakovaná a nebo ošetřená tvrdým voskem, prostě zas takový rozdíl to není... rozdíl v tvrdosti oproti vinylu zas tako moc pocitově taky nepozoruju, když dítě spadne na jednom nebo na druhé, tak ho to prostě bolí, ale pro někoho je to zásadní rozdíl a dlažba mu přijde tvrdá).
Dají se sehnat podélné dlaždice, které vypadají jako dřevěná podlaha (hledejte pod klíčovými slovy "dekor dřeva" nebo "imitace dřeva") a jsou skvěle moderní a zajímavé (hlavně na místa, kde se nevejde výškově podlaha z opravdového dřeva nebo ji nemůžete umístit kvůli vlhkosti a nebo kvůli snížení účinnosti podlahového topení). Tyto dlaždice mají i často drážky jako od dřeva, takže tolik nekloužou. Dají se sehnat v ceně kolem 600 Kč/m2.
Problematická může být dlažba v kuchyni, kde často na zem spadne nádobí apod. a dlaždice se poškodí nebo praskne. Potom se vyplatí mít v zásobě hodně dlaždic na náhrady. A nebo mít v kuchyni na exponovaných místech např. korkovou nebo kaučukovou podložku (které sice nedělá dobře voda, ale může to být levnější a praktičtější řešení, než opravovat drahou dlažbu).
Problematické jsou ale protiskluzové dlažby s velmi hrbolatou strukturou. Prodřou se na nich ponožky velmi rychle, ponožky jsou potom nutností (jinak se sdírá kůže), a taky se špatně čistí, špína zůstává v těch prohlubních a je to k vzteku. Tedy do protiskluzové dlažby bych nešla.
U dlažby je problematická toxicita v použitém lepidle. Hotové předem namíchané lepidlo na dlaždičky bývá často konzervované toxickými konzervanty (Methylisothiazolinone MIT), problematická jsou také lepidla založená na polyvinyl acetátu (PVA lepidla) a nebo lepidla s přidaným flexibondem (nedohledala jsem, co je tam přesně za problematické složky a proč a co to je). Nejméně toxická (co se týká uvolňování VOC látek po položení dlažby) by měla být lepidla na dlažbu na bázi cementu, tj. suché prašné směsi, které se míchají na místě. Ten, kdo je pokládá, musí používat ochranné prostředky při tom míchání, ten prach je problematický pro dýchací cesty.
7. Podlaha založená na přírodním kaučuku
Tyto podlahy se používají spíše do kanceláří a do vysoce zátěžových prostor. Kaučukové podlahy mají přirozenou požární odolnost a splňují různá kritéria kladená na kancelářské prostory apod.
(Informace ke kaučukovým podlahám ještě musím víc nastudovat a doplním je někdy později, jak se tím prokoušu...)
Uff, tak co, pomohl vám nějak tento dlouhý výčet? Já ho tu mám hlavně kvůli nám a zveřejnila jsem ho dřív kvůli kamarádce, která zrovna ideální podlahu do domu řeší. Jednou nás čeká náhrada problematického vinylu v domě a náhrada problematických koberců. Celý tento soupis a hledání informací o bezpečných a netoxických podlahách a nejlépe i ekologických podlahách mne naučil přehodnotit spoustu věcí.
Najednou nepřemýšlíme o dlažbě jako tvrdé a studené. Tvrdost je velmi relativní pojem a po tom, co jsem si načetla o barefoot směru a správné stimulaci nohou stejně vím, že nejvíc problematická je ta jednolitost bez stimulů. Vždyť nohy nás doma bolí i z chůze po vinylu i koberci. Studená podlaha (což je bez podlahového vytápění nejen dlažba, ale i laminát) jde řešit koberečky nebo ovčími kůžemi apod. a nebo nošením papučí. Pokrýt na některých místech tu jednolitou podlahu menšími koberečky nebo ortopedickými stimulačními puzzle podlahami pomůže bosým nohám ke stimulaci a zdravému vývoji. A po zničeném vinylu taky už jinak uvažujeme o údržbě a tím, jak tu podlahu udržíme pěknou a nebudeme ji muset po krátké době zase měnit. V neposlední řadě jsme zjistili, že je pro nás velmi důležité vracet se domů a po otevření dveří čichat příjemnou vůni domova a ne chemické "cosi" z podlah. Takže raději "tvrdou a studenou" podlahu než něco, co smrdí.
Co je tedy zatím u nás asi v plánu?
- Předsíň a chodba - dlažba v imitaci dřevěných prken, rohožky z kokosových vláken z Ikey, stimulační ortopedické puzzle
- Koupelna - stávající dlažba v imitaci dřeva, ortopedické puzzle pro stimulaci nohou a bavlněné prací podložky z Ikey s protiskuzovou vrstvou z latexu
- Dětský pokoj -
marmoleum (už je jen lepené, takže nic, no), asi zkusíme Wineo Purline a případně ještě koberečky nebo ovčí kůže - Kuchyň spojená s obývacím pokojem a jídelnou, tedy hlavní prostor domu - dáme dlažbu v imitaci dlouhých světlých dřevěných prken. U pohovky budou ovčí kůže pro stimulaci nohou a zahřátí a případné sednutí na zem, nekloužou a snadno se přenáší. V kuchyni dlažbu pokryjeme asi ortopedickým puzzle na místech, kde hrozí pády nádobí a rozbití dlaždic. Nebo korkovou podložkou.
- Ložnice a pracovna (propojené pokoje) - nejlépe zvolíme třívrstvé dřevěné podlahy a na ně opět koberečky z přírodních materiálů a nebo ovčí kůže. Nebo uvažujeme o Wineo Purline, byť je to plast... jen kvůli tomu, že má nulové VOC těkavé látky, kdežto třívrstvé lepené podlahy VOC látky bohužel mají.
(Článek aktualizován 22. července 2024.)
Zdroje informací:
